Hoja kamarádi!
posílám odkaz na výbornou možnost k uchytnutí pacek našich láskotvorných, prácechtivých...snad :)

zatím
volavkoid

http://rodovaosada.cz/index.php?ram=ramecek&id=ro&chapter=read&slip=read&nmb
=1&referenc=&cln=68

byla jsem tam osobně dva týdny zpátky a je to místo už načaté (bydlí tam Štěpánka učtelka na waldorfské? školce s kamenolomníkem Petrem a sedmiletým Matějem..statek patří občanskému sdružení Sluneční dvůr a kdo byste měl zájem, jedu tam určitě 12.-14.12.malovat dveře na modro), avšak dostatečně rozvolněné na osobního vlivu široké proudění..
píchnete to na pana Blogose?
*
uši
v
duši
C*v*D

PROČ?

Proč? Tak nejříve, proč takový způsob žití, jaký popíšu níže? Byl čas, kdy jsem se více přikláněl k představě života ve městě. K venkovu jsem měl vztah dobrý, ale přišlo mi, že by mi chyběla kultura, přehled, přístup k informacím. Když jsem doma v Hrhově (o Hrhově povím někdy příště) mluvil s přáteli, občas jsem cítildocela hlubokou propast mezi našemi světy a ten můj mi přišel lepší. Jenže věci se změnily. K tomu, co mi v jejich světě chybělo, získali přístu i oni, také díky internetové síti, která je polapila :). K tomu, co mi tenkrát chybělo u nich, jsem získal odstup. 

No a PROČ ko-ko-blízké sousedství? Protože Vás mám rád ;). Období studia je taková přestupní stanice v životě... mnozí z nás se nacházejí tam, kde se nacházají, aby studovali, aby si něco vydělali, ale né proto, aby tam žili. V dnešní době se sice vzdálenosti "zkracují", ale to nezmění to, že se po určité době rozprchneme. Nojo, ale taky se s lidmi, které jsme potkali na této přestupní stanici můžeme domluvit a pokračovat v cestě společně. Nevím, zda to jindy bylo jinak, nebo to je jinak... ale nabyl jsem dojmu, že se často takto domluvíme jen s jedním, koho jsme poznali... a to jestli budeme mít společnou cestu i s přáteli je ponecháno náhodě ( a přitom hromadné jízdenky jsou levnější :P).

Ty otázky od Sama (nemohl bych Ti říkat jinak?) si říkají o dosti obsáhlé odpovědi... tak to udělám na pokračování. 

Návod jak na Blog

Nebojme se, děcka, blogu nic.
Hned to sem doplním.

...může znamenat "Z" jako "zahrada ...

Otázky mé spíš pro inspiraci k započnutí rozhovoru jsou, proto tedy svobodně jímám se slova a začínám od konce. Totiž chtěl bych vaše zraky nasměrovat na stránky http://www.rodovystatek.cz/ a http://www.ekozahrady.cz/ , vytváří je jeden můj velmi dobrý přítel, a mnoho z toho, co on píše ve svých textech nosím i já ve své hlavě a srdci. Navíc má talent pro pojmenování a postihnutí pravé podstaty věci, ostatně, posuďte sami - je autorem úryvku, který jsem sem dal "pro inspiraci" jako úplně první příspěvek.

Cítím, že moje štěstí a má radost stejně jako přirozenost, uvolněnost a tvořivost je podporována pobytem v přírodě a mezi krásnými a moudrými lidmi - pár let se jimi úspěšně obklopuji a považuji se za jedno z nejšťastnějších stvoření na Zemi :-) Stojí to však velké úsilí - sejít se s někým, společně někam vyrazit, být mezi stromy... bydlíme ve městech, máme práci/studium nebo obojí, málo času, každé jsme z jiné čtvrti, města nebo části republiky... nebudu ale opakovat, co všichni víme...

Je pro mne velmi důležité žít v krásném prostředí, mít smysluplnou práci, naplňovat mnoho rozmanitých činností a zájmů, tvořit krásné chvíle s vyjímečnými lidmi - a žít - opravdu, naplno, radostně. Žít v BS je pro mne cestou k vytváření ideálních podmínek, z pohledu mých zkušeností a myšlenek.

Rád bych větší prosluněný pozemek. Chtěl bych mít sad, včely a spoustu a spoustu bylin - neb srdce moje patří jim :-) Samozřejmě mnoho jiných věcí, včetně menšího slaměno-hliněno-dřevěného domečku aj. Rád bych dělal to, co studuji, tedy učil a tím zajišťoval hlavní část svého příjmu, rovněž pěstoval, zpracovával byliny a produkty z nich, pěstoval něco ovoce a zeleniny a mnoho dalšího - zpíval, hrál, toulal se, sklízel, pomáhal atd., atd.

Krajem mého srdce je kraj Máchův, Kokořínsko. Respektive Skalka u Doks. Mnoho let tam jezdím, pomáhám právě na pomalu se rodící "osadě" o níž se píše i na již zmiňovaných stránkách. Trochu jsem k tomu místu přirostl - i tím, že jsem se pár kilometrů odtamtud narodil. Má mnoho výhod, mezi jinými dostupnost města ( 2 km Doksy ), i Prahy ( asi 1 hodinu autem nebo 1,5 busem ), aj. - také jistá možnost "pozemkové dotace" od místních osadníků, ale to je na delší povídání. Uvědomil jsem si ale, že lidé jsou pro mne důležitější a že v sobě budu svádět velký vnitřní boj, pokud se většina z nás rozhodne pro nějaké jiné místo. Tolik tedy, shrnuto: moje nominace ¨- skalka u doks. Slevit možno.

Howgh, domluvil jsem. Čekám na vás, přátelé :-)

Sam

Samovy otázky

Jaké jsou Tvoje pohnutky? Jaká je hlavní motivace? PROČ? A co si tím pádem od toho nejvíce sliboješ, kde jsou těžiště Tvých nejsilnějších očekávání?

Přemýšlel/a jsi někdy o vývoji a podobě vzájemných vztahů v BS či KO? Co si o tom tématu obecně myslíš, v čem vidíš nebezpečí-výzvy a jaké jsou Tvé návrhy pro dobrý a co nejméně bolestivý postup?

Jak si představuješ svoje bydlení? Své obydlí, svůj dům, svou zahradu, pozemek? vyplývají z toho nějaké zvláštní a důležité podmínky a požadavky?

Máš nějakou představu o vhodném místě? Z hlediska geografického, je to "jen" touha po inspiraci, návštěvě, zalíbení a nebo se jedná o krajinu Tvého srdce, kořeny zapuštěné, po tamních lidech prahnoucí?

Jak si představuješ svou obživu v BS? Zaměstnání, vlastní podnikání, závislost na BS, nedalekém městě apod?

Máš nějaká další očekávání, o kterých ještě nepadla řeč a na které žádná otázka neukázala? A obecně, jsou z těch Tebou vyslovených některá tak zásadní, že z nich nejsi ochoten/ochotna slevit? A pokud ano, v jakých případech?

Dokážeš si představit něco takového za 5, 10, 20, 50 let? Jaké jsou Tvé pocity při takových představách?

Jaké jsou Tvé současné finanční a osobní zdroje? Máš možnost vydělat na pozemek, je to pro Tebe aktuální nyní, nebo nemáš ani vindru, studuješ a Tvá vize je spíše vzdálenější než bezprostředně Tě objímající?

Jaké by jsi ostatním doporučil knihy, texty, internetové stránky k prostudování a jaká místa jsou podle Tebe natolik zajímavá a inspirativní, že by stálo za to je společně ( nebo individuálně ) navštívit?

Prakticky

Jednou z prvních věcí, kterou jsem jako znovuzrozený mohl vykonat bylo, že jsem byl účasten hovoru a domlouvání mých nejbližších přátel. O blízkém sousedství ( dále jen BS ), komunitě ( dále jen KO ), budoucnosti, plánech ... jedním z výsledků toho rozhovoru je právě tenhle blog.

Pro ty, kteří toho hovoru nebyli přítomni, jen krátce shrnu, že jsme se shodli na potřebě pravidelných setkání, sdílení představ nás všech, ať už se týkají podoby, místa, způsobu nebo smyslu. Po projití kalendáře skupina "pražská" vybrala jako možné termíny 7 nebo 14 prosinec a pak jsme zejména velice za myšlenku strávení společného silvestra. Milá "brněnská" skupino - vaše vyjádření prosím :-)

Není to asi moc praktické, nicméně listy padají, země usíná a nějaký čas by beztak objíždění některých potencionálních míst ( k usazení nebo isnpiraci ) nemělo valného smyslu. A dlouhé večeri v rozhovoru nejvoňavěji s čajem plynou... Usnesli jsme se k založení blogu i pro ten účel, abychom už před našim setkáním ( která budou asi vzácná, však není snadné zkoordinovat několik lidí v jeden čas ) znali navzájem svá do klávesnice naťukatelná přání, představy, obavy aj. a na setkání nám zbývalo co nejvíce už jen to, co lze jen vyslovit nebo spoluprožít. Svým dílem navrhuji pro každého zamyslet se a podle svých možností s ostatními sdílet odpovědi na následující otázky ( samozřejmě, jejich odůvodněné doplnění je nanejvýš žádoucí) :

Sam

Pro inspiraci

Vybíráme si sami sebe a co dostaneme

Jsme lidé, a tak děláme mnoho různých lidských činností. Studujeme, abychom získali dobře placenou práci, chodíme do práce abychom dostali peníze, utrácíme je abychom mohli jíst a bydlet, jíme a bydlíme abychom mohli žít. Zamyslíme-li se důkladně, zjistíme, že záměrem všeho co děláme je v první řadě přežití, další metou se stává nadprůměrný život a nejlépe naprostý blahobyt. Blahobytem má být co nejlepší a nejspokojenější život. Někteří velmi bohatí lidé ovšem zjistili a názorně světu ukázali, že pouze dokonalé materiální a finanční zabezpečení nám štěstí a životní pohodu automaticky nezaručí. Například auta nejsou skutečným smyslem života. Jsou dopravními prostředky, které nemohou nijak nahradit třeba šťastný partnerský vztah, zdraví, nebo úsměv vlastního dítěte. Někomu z nás se opravdu může zdát, že naše lidská společnost spěje k bodu, kdy její fungování začíná ztrácet logiku a že zde žijeme na úkor vlastních potomků. Byrokracie je krajně přebujelá a samoúčelná, nemáme chuť a sílu něco dalšího ve svém životě tvořit, vnímáme devastaci vlastního životního prostředí a co je nejhorší, cítíme bezmoc na tom cokoliv změnit. Také přestáváte vidět smysl v rozvíjení povrchního konzumního blahobytu, který je založen na rabování a ničení planety Země, která by čistě teoreticky i čistě prakticky měla být domovem vašich dětí, vašich vnoučat, jejich dětí a jejich prapravnoučat?

V dnešní realitě ani zaměstnání pro mnoho lidí není jejich vytouženým smyslem života, ale prostředkem pro získání toho, co jejich opravdovou touhou je. Dovolená, nákupy, televize, pobyty v přírodě, víkend na zahrádce, nebo trocha času s knihou u krbu jsou mnohdy jedinou odměnou za veškeré to úsilí a čas. Je očividné, že málokdo v dnešní společnosti žije svůj vysněný život, protože je přespříliš zaneprázdněn udržením současného života a veškerého technického a sociálního zázemí, které se k tomu všemu jaksi nabalilo. Píšeme si do diářů neodkladné povinnosti a věci, které musíme udělat a věci které musíme koupit. Přitom uhrazujeme stále rostoucí částky na složenkách za to, aby naše existence v této společnosti byla vůbec možná, nebo lépe řečeno - legální. Čekáme již od nástupu do první třídy ve škole, že všechno tohle „musení“ a zodpovídání se někomu za svůj život jednou skončí. Stále na něco čekáme, někdy vědomě, jindy podvědomě …až vyrosteme, až ukončíme své vzdělání, až vyděláme, až něco koupíme, až znovu uspoříme, až splatíme půjčky, až pojedeme na ten nepatrný okamžik v roce na dovolenou, až budou vánoce, až budeme v důchodu … utrácíme, stárneme a naučili jsme se na něco čekat. Ale na co? Jaká je nejvyšší a nejkrásnější vize našeho života?

Kdybychom mohli, kdybychom už všechno měli a všude byli, co bychom dělali? Koupili bychom si více aut, více domů, více ledniček, největší televizi na světě – a co bychom dělali potom? Obklopeni neskutečnými hromadami všeho možného bychom zjistili, že to jediné důležité je, aby nás měl někdo rád, abychom měli zdravé krásné a chytré děti, sami byli zdraví a energičtí a abychom mohli odpočívat někde uprostřed nádherného kousku přírody, kde nás nebudou rušit nákladní auta ani služební telefony. Upřímně řečeno, každému kdo má jen jedno tělo, jsou dvě auta nebo desetinásobek jídla v lednici stejně úplně k ničemu. Pochopíme-li, co skutečně od života chceme, můžeme si ušetřit desítky let strávených honbou za iluzemi a čekáním. Můžeme jít rovnou k věci. Je totiž možné, úplně pro každého a bez vyjímky, ihned začít měnit životní styl, aniž by to snížilo vaši životní úroveň a postavilo vás to do jakékoliv nevýhody vůči vašemu okolí. Někdo teď možná namítne, že současný konzumní styl života je pro něj dokonalý a téměř bezchybný. Dobrá tedy, pak mu popřejeme mnoho radostných a láskyplných chvil u večerních zpráv. Pokračovat ve čtení je záležitost dobrovolná. Mohlo by to totiž radikálně změnit váš pohled na svět a vyvolat ve vás touhu založit si vlastní rodový statek.

Ze stránek www.rodovystatek.cz ( autorem Jaroslav Svoboda )